Tajné choutky

Přicházíš, jsem strnula v očekávání nad tím, co přijde, co si vymyslel tentokrát. Stojím uprostřed místnosti a čekám.

Obcházíš mě dokola, když mi stojíš za zády a cítím na krku tvůj dech, šátkem mi zavazuješ oči. Stávám se bezmocnou a vydávám ti své tělo napospas. Stojíš pořád za mnou a chytáš mě za prsa a silně mi je tiskneš, jako bys je prohňácával. Chvíli se věnuješ bradavkám a silou mi je mneš mezi prsty. Zatínám všechny svaly, abych vydržela a ani se nehnula, musím dát ruce za hlavu, aby ti nezavazely, a upozorníš mě, abych byla poslušná. Ještě roztáhnout nohy a ty se mě ptáš: zlobila si dnes?

Honem přemýšlím, co odpovědět. Když řeknu, že ano, budu toho velice brzy litovat, a když řeknu, že ne, neuvěříš mi. Tichým hlasem ze sebe nakonec dostanu: trochu.

Neříkáš nic a ani se mě nedotýkáš a já s hrůzou čekám, co bude, slyším, jak přecházíš po pokoji, něco hledáš, a já se můžu jen domýšlet, najednou mi v rozkroku přistane silná rána… Bylo to tak náhle, že sem to neustála a rukama se snažím instinktivně chránit.

Okamžitě mi jednu vrazíš, hážeš mnou na postel a já cítím, jak mi po kůži po celém těle přejíždí špička rákosky. Jako bys čekal na vhodný okamžik, kdy udeřit znovu a já zatínám zuby, abych se ani nehnula. Nenecháváš mě čekat dlouho, jedna silná rána mi brzy dopadá na nechráněna prsa. Cuknu sebou, syknu bolestí, ale podaří se mi neudělat žádný větší pohyb. Pak už po mé kůži neputuje rákoska ale tvé prsty, zajíždíš mi do rozkroku, mačkáš mi poštěváčka a zajíždíš mi prsty i dovnitř.

Mísí se ve mě strach a rostoucí vzrušení. Kdybych alespoň viděla tvůj výraz, mohl by mi napovědět, co přijde.

Pořád se věnuješ mému rozkroku, vzdychám vzrušením, začínám se plně oddávat slasti proudící celým tělem. Když v tom jako by mnou projel nůž. Stalo se to během vteřiny, měla jsem pocit, že si ruku z mé kundičky ani na chvíli nesundal, ale přesto mi tam dopadla velice bolestivá raná. V mém výkřiku by zkušený pozorovatel rozpoznal i něco víc než jen bolest. A rozpoznal si to i ty.

"Tak tobě se to tolik libí jo? Tak jak chceš!" řekneš to tak posměšným tónem, že sebou úplně cuknu. Než se stihnu pořádně nadechnout, už mi přidáváš další ránu, opět vykřiknu, opět je v tom výkřiku slyšet vzrušení, ale taky stáhnu velice rychle stehna k sobě.

"Udělej tohle ještě jednou, jestli mě chceš naštvat!" tón tvého hlasu mi napovídá že to myslíš vážně.

"Omlouvám se Pane, už se to nestane"

"To bych ti doporučoval!" je mi jasné, že udělat ještě jednu chybu by bylo hodně spatně. Už takhle jde z tvého hlasu vytušit, že mi to nehodláš jen tak odpustit.

Stačí ti lehký pohyb rukou, aby si mě otočil na břicho, snažím se maximálně spolupracovat. Musím se nadzvednout, abych měla vyšpulený zadeček. Rákosku mi lehce zasuneš mezi nohy a lehkými pohyby do stran mě donutíš dát je od sebe. Přejíždíš mi rákoskou po zádech, zadečku i stehnech a najednou švihneš. Ani se nehnu, ale nepodaří se mi zadržet sten. Rudý proužek, který se mi vytvořil na zadečku, nezůstává dlouho sám. Kladeš jednu ránu vedle druhé v poměrně rychlém tempu.

Zatínám zuby, nesmím se ani hnout a ze začátku se mi to celkem obstojně daří, i když už dávno nejsem potichu. Každičkou ránu doprovází bolestivý výkřik.

Mohlo to být nějakých 20 ran, když už jsem se neudržela a začala se kroutit a uhýbat.

Okřikneš mě, ať držím, ale já už to nedokážu. Po každé ráně trvá vždy o něco déle, než se vrátím do určené pozice.

Přestáváš, oddychnu si, protože mám zadeček v jedno ohni.

Najednou na zadečku cítím něco jiného než rákosku, tvoji ruku. Prvně mi jen lehce přejíždíš prsty po jelitech, pak ale stiskneš a bolest mi vystřelí do celého těla. Trhnu sebou, ale protože mě pevně držíš, tak si jen uškodím. Druhou rukou mi zauzdíš mezi stehna, putuješ k mé mušličce. Teď mě tělo zradilo. Už v průběhu výprasku jsem byla hodně vzrušená a teď, když ses dotkl mé vlhké kundičky a přejíždíš po ní prsty, začínám vzrušeně vzdychat. Pokračuješ a mé vzrušení roste. Hraješ si s poštěváčkem, silně ho mneš, ale místo výkřiku bolesti se mi z úst dere čím dál hlasitější slastné vzdychání. Zajíždíš i dovnitř a tvoje všetečná ruka se postupně dotýká každého místečka. Začínám se vznášet do výšin rozkoše, vycházím ti co nejvíc vstříc a doufám že nepřestaneš. Jako bys slyšel mé myšlenky, těsně před tím, než dosáhnu vrcholu, přestáváš.

„Nic takového, ten výprask měl být trest, ne odměna. Takže budeme pokračovat!“ v hlase ti rozpoznám cosi zlověstného. Vyděsí mě to, dostávám strach, ale současně se dostavuje vzrušující chvění a cítím, jak dál vlhnu.

„Vstávej“ hukneš na mě a tvému přísnému hlasu nejde odporovat. Honem si pospíším, zvedám se a čekám, co bude dál.

Chytáš mě za ruku a někam mě vedeš, poslepu za tebou klopýtám a snažím se ti stačit. Párkrát se zatočíme dokola a já ztrácím veškerou orientaci. Nevím, zda jsem pořád ve stejné místnosti, nebo někde jinde. Najednou pod nohama ucítím dlažbu, takže jsme se přesunuli do koupelny? Brzy zjišťuji, že ano. Přivedeš mě k vaně a pomáháš mi dovnitř, opatrně mě posadíš abych neupadla. Když na mě najednou pustíš ledovou vodu, vypísknu a začnu se klepat zimou. Netrvá to dlouho, vypínáš vodu a pomáháš mi zase ven z vany. Natočíš si mě správným směrem a ohýbáš mě přes okraj. Pořád se klepu zimou, ale vzápětí na ni zapomínám, protože si odněkud vykouzlil rákosku, která právě zasvištěla vzduchem a přistála mi na mokrém a neskutečně bolavém pozadí. Pokusím se narovnat a chránit si zadeček, ale tvoje ruka mě velice rázně zastaví a já sklouznu zpátky na okraj vany. Po krátké pauze přistává další rána, tentokrát už se mi nepodaří pohnout vůbec, jen hlasitě vykřiknu. Jedna rána střídá druhou a já se ti kroutím pod rukou, křik se mísí s pláčem.

„Pane, prosím…“ Další rána a další příval pláče. „…už né, prosím.“

„Tak co? Je to vzrůšo, že?“ proneseš jízlivě a já se zase rozpláču.

„Pane prosím, já už budu hodná, už mě nebijte, prosím“

Na to už nic neříkáš a dál mě držíš přitisklou na vaně. Brečím, bojím se, že budeš pokračovat, ale bojím se, že když přestaneš, může přijít něco horšího.

Z myšlenek mě vytrhne další rána, nepodaří se mi vyhnout dalšímu návalu vzlykotu. S hrůzou čekám, kdy přijde další. Ta ale nepřichází, místo ní ucítím na bolavém zadečku něžné dotyky ruky. Jemně mě hladíš, a to mě uklidňuje, najednou mi přijde bolest jako něco úžasného, osvobozujícího a příjemného. Zajíždíš mi prsty mezi stehna a já tě tam ochotně pouštím. Rejdíš mi prsty okolo mušličky a občas zavítáš i lehce dovnitř. Mé vzrušení se řítí závratnou rychlostí vzhůru. Jako bys mě měl přečtenou tak s naprostou přesností odhadneš, kdy jsem vrcholu nejblíž a v tu chvíli přestáváš. Rukou se vrátíš k mému zadečku a něžně mi přejíždíš po rudých jelitech. V nejméně očekávaném okamžiku mi zadeček neuvěřitelně silně zmáčkneš. Vykřiknu, v tom dlouhém výkřiku se mísí bolest s překvapením, ale hlavně slastí. Díky tvému předchozímu dráždění jsem dosáhla orgasmu. Počkáš, až znovu popadnu dech, párkrát mě něžně pleskneš přes zadeček, no něžně, normálně asi ano, ale teď to vnímám jako hodně citelné rány. Po každé sebou cuknu.

Opatrně mě zvedáš, bereš mě do náruče a odnášíš pryč z koupelny. Bylo to silné, bylo to hodně bolestivé, ale především to bylo nádherné. Na tváří se mi vyčaroval přihlouplý úsměv a pevně se tě chytím kolem krku.